Včelaři na Hostýně

22. května 2017 v 12:43 | Abiris |  Kam pojdem? A kdes me byli?
Púť
 
To je panečku vždycky událost roku.

A od doby,co si spolek včelařů pořídil prapor, dostala akce jakousi noblesu, důležitost.

Nu tož.

Začíná to už v sobotu velkolepým chystáním.

Není to tak známé, ale i včelaři majú kroje. Jen někteří. Je to vestička a košula, chlapi kravatu, ženské šátek (a někdy taky naopak, abych nebyla genderově nevyvážená).

Vpravo na kraji je vyšitý znak včelařské organizace, odkud daný včelař pochází. Někteří mají různě pentlí olajnované knoflíčkové dírky, nebo celý obvod, prostě podle toho, kdo kroj vybíral. Zliňáci majú modrou pentlu, to pamatuju - ako trnky. My nemáme žádnou.

Takže musíte sbalit kroj.
A pak přichází na řadu prapor.

Ten se musí uložit do truhly, která vypadá jako rakev pro anorektičku. Namotává se na takový válec, třásně se musí podložit kusy látky, aby se neodíraly. Hotová věda to je. Na téma jak správně zabalit prapor jsem si vyslechla několikahodinovou přednášku.

Balit prapor nesmíte bez bílých rukavic- speciálně na to určených.
Lidský ruka by se praporu dotknut vůbec neměla.
Prapor naložítě do "rakve" a rozmontujete stojan. Přidáte žerď a nosící konstrukci. Na něj máme pro případ nouze také pláštěnku. Tu je nutno přibalit. Ale když fučí, tak to nepomůže - prapor je metr na metr a půl, když fučí, a že na Hostýně vždycky vydatně, má statný chlap co dělat, aby jej unésl.

Když dojedete na Hostýn, prapor zase vybalíte.
Pověsíte na konstrukci, donesete do sálu.
Už hodně organizací má svůj prapor, toš to vypadá impozantně. Každý se chlubí tím svojim, ako páv peřím.
A tak vidíte jak staří páni a mladí taky, aj děcka, probírajú, jakou že niťu to bylo vyšité a jak se pokládaly pružinkami svatozáře, aby vypadaly plasticky.

Večer bývá před velkú slávu posezení. Minulé roky bylo s cimbálovkou, letos bez. Škoda.
Ale nevadí. Lidi, co se kolem pútě motají nejvíce a vystavovatelé včelaři si sednou do sálu a drbou o kdečem.
Někteří jedú jen kvůli tomuhle. Samozřejmě víno teče průdem i slivovica a co kdo donese, šak řídí se až zítra večer, a když muzika hraje, aj sa tančí. Jídla celé stoly, prohýbajú se pod koláčama, pečínkama a všemožným dobrým. Jako o hodách. Letos jsem seděla u stolu s panem fotografem, devadesát už mu odbilo asi. Aj pěkné fotky budu mít. Se ségrou i spolem. Tak jsme vyprávjali, nehleďa na to, že by mohl být můj pradědeček. A zasmáli se s plha hrdla.

A ráno všichni na mšu do kostela, aby se odčinili.
Samozřejmě v krojích, s praporama.
Velká sláva to je, i s muziku.
Na to se těší všichni.
Pak kúpit nějaké to cukrle. Babičkám, dědečkům, všem co nebyli s náma. Lebo svatý obrázek. Či oboje.
Jako za starých časú.
Púť, to je veliká sláva.

Aj my jsme tam byli.
Tak třeba příští rok se tam setkáme.


Abiris
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama